Sophie Morgan

MUTACE

• Elektřina:  Dokáže s ní manipulovat na všechny různé způsoby. Začátky s ní byly hodně tvrdé, především kvůli jedné nehodě, ale postupně dostala všechno pod kontrolu. Stálo jí to spoustu úsilí, než přišla na to, co všechno dovede a hlavně jak to ovládne. Dnes už schopnost zvládá celkem dobře, až na malé výjimky, kdy jí vykolejí velmi rozhozené emoce. Jinými slovy, pokud je velice rozhozená, či pod tlakem, buď to přežene anebo ze sebe nedostane vůbec nic. Ovšem, když se nic neděje, zachází s mutací dle libosti. Umí dát nepatrnou ránu, při které dotyčného jen brní prsty a zároveň dokáže člověka připravit o život. Stejně tak je to i s energií v síti. Stačí okamžik a celé město je rázem bez proudu. Buď energii vstřebá nebo vedení jednoduše přetíží. S drobnější elektronikou to není žádný problém, ale při rozsáhlém úkonu se její tělo brzy vyčerpá a zkolabuje. Proud ji nezabije, i kdyby sahala na holý drát mokrou rukou, nezkřiví se jí ani vlásek. K manipulaci nepotřebuje přímý dotek, ačkoliv bez něj je to obtížnější a hodně závisí na síle její vůle.  
  

POPIS

• S průměrnou výškou zhruba 175 centimetrů a ještě průměrnější postavou nijak nevybočuje z davu. Příroda k ní byla shovívavá, když ji obdarovala mutací, kterou nejde pouhým okem zaregistrovat. Obvykle má trochu pocuchané zrzavé vlasy, které nosí nejčastěji rozpuštěné, i když jí dost často vzhledem ke své délce překážejí. Pleť nemá nijak opálenou, v zimních měsících je tedy dost bledá, v létě už to tak zlé není. Na první pohled nemá žádný charakteristický rys,co by stál za zapamatování, v obličeji nic nevybočuje normálu. Tvář bez poskrvny, běžný nos, plné rty... Ale většinou přitáhne pozornost díky svým pomněnkově modrým očím, které jsou na ní zřejmě tím nejvýraznějším. Dokonce se ani nelíčí,a pokud už, tak jen velice jemně. Pod oblečením žádnou hrůzu neskrývá, snad jen jizvu na spodní polovině zad, Velice nerada o ní mluví, protože by musela přiznat, že jí částečně způsobila její hloupost a proto ji raději schovává. Její tělo nezdobí žádné piercingy, ale na pravém rameni má vytetovaného malého ptáčka. Dost to pro ni znamená, ale nikdy se nikomu nesvěřila, jaký má vlastně a malá permanentní malůvka smysl. Dává přednost nenápadnému oblečení, které k ní nepřitahuje nevítanou pozornost. Dobře si uvědomuje, co je zač a jaké by z toho mohly být důsledky. V oblibě má takové barvy a styly, které moc nebijí do očí. Dává přednost pohodlí, ale to neznamená, že se neumí obléct do čehokoliv elegantního, pokud se k tomu najde příležitost.
• Povahově je klidná, i když dokáže ztratit nervy a být ve stresu, pokud nastane nějaká neočekávaná situace, nebo když něco nejde podle plánu. Je přátelská, ochotná a pokud má někdo problémy, snaží se pomoct, přestože si dává tak trochu odstup. Dá se říct, že je to osoba, na kterou byste se obrátili třeba i ve tři hodiny ráno, jen abyste si poplakali na něčím rameni. Nebrání se navazování kontaktů, ale dělá jí problémy odhalovat se. Stačilo k tomu jedno setkání s nesprávnými lidmi a měla na mále. Jenže jak už to chodí, člověk se musí přizpůsobovat. Naučila se být opatrná, dávat si pozor na to, jak se chovají ostatní. Nerada se dohaduje, ale když už to musí být, snaží se mít poslední slovo. Obvykle jí trvá, než se nad něčím opravdu rozhodne, především v otázce něčeho důležitého. Občas bývá kousavá, ale zásadně nikdy nepoukazuje na nedostatky ostachtních. Jen když jí někdo rozpálí opravdu doběla, dokáže z úst vypustit takové věci, za které se později stydí. Jen velice nerada na sebe bere zodpovědnost, a nezáleží na tom, jestli se týká něčeho nebo někoho. Dokáže se vinit z naprostých maličkostí a pak je to ona, kdo potřebuje pomoc ostatních. Oplývá strachem a a neduhami jako kterákoliv jiná bytost z druhu Homo Sapiens Sapiens. Bojí se výšek a pavouků, strach a stres zahání sladkostmi. Dokonce je alergická na broskve. Zastává několik morálních zásad, pomyslnou bariéru toho, co je dobré a co špatné, které výhradně neporušuje. Má poněkud silnější vazby k Mutant Underground, uznává ji jako společnost, co se snaží opravdu pomoci. Na druhou stranu sdílí starosti, co lidé postupně udělají s mutanty, i když s politikou Hellfire Club vpodstatě nesouhlasí. Z toho důvodu je ještě stále sama za sebe, a to i přes veškerá rizika, která s sebou takové (ne)rozhodnutí nese.
  

HISTORIE

• Narodila se v Oregonu a nikdy se nedočkala sourozenců. Nevadilo jí to, rodiče si jí alespoň rozmazlovali, tedy v rozumné míře. Naštěstí se jim nepovedlo ze Sophie vychovat namyšlenou holčičku, na to si zase dávali pozor. Soph vlastně nikdy necítila potřebu se nad někým povyšovat. Přes komfort, jakého se jí dostávalo, jí do hlavy matka s otcem neustále vtloukali, že lidé se soudit nemají. Nezáleží na tom , jak kdo vypadá, jde o to, co dělá a jaký k tomu má důvod. To si s sebou nesla po zbytek života a snažila se to aplikovat na všechny, kteří se k ní nechovali příliš hezky, protože ona se pokoušela o opak. Jediná její větší chyba byla v tom, že byla až moc velký introvert. Byla snílek, měla svůj vlastní svět... Ale tím nikomu nikdy neublížila. Až do dne, kdy se ošklivě pohádala se spolužačkou, která byla jejím naprostým opakem. Byla to tyranka, šikanovala půlku školy.. a jednou si na ni počíhala. Jenže než se stihla strhnout pořádná rvačka, Sophie chtěla uhnout její ráně a... najednou její spolužačka padla k zemi bez zjevných známek života.Samozřejmě, že Sophie utekla, protože se bála. Snažila se to omluvit různými argumenty, ale nakonec jí dohnalo svědomí a řekla to rodičům. A to se vším, co s tíms souviselo. Před... incidentem se jí také stávaly podivné věci, ale nepřikládala tomu větší význam. Sem tam praskla žárovka, když se rozrušila, popřípadě se zapínaly či vypínaly spotřebiče. Jenže tenkrát tomu nepřikládala žádný význam. Něco podobného se koneckonců děje běžně, tak proč by zrovna ona měla mít z obdobných věcí těžkou hlavu? Jenže po té nehodě všechno viděla v jiném světle. Pořád jí pronásledovaly zlé noční můry a ten pocit brnících prstů...
  
• Rodiče se ale zachovali daleko lépe, než čekala. Hledali nejvhodnější řešení a nakonec se spojili s Charlesem Xavierem. Dohodli se, že tam Sophie bude bydlet a učit se, aby se už nic podobného neopakovalo, ale bohužel, při cestě do Xavierova institutu se přihodilo něco, co mělo za následek jejich autonehodu. Sophie si detaily nepamatuje, probudila se až ve svém pokoji v Xavierově škole. Nějaký čas ji kvůli tomu sužovaly noční můry a problémy s mutací. Dokázala se přes to dostat, ale jen s pomocí profesorů, jiných zkušených mutantů, kteří jí ukázaly, jak se se svými démony prát. To všechno akorát včas, než všechno, co Xavier vybudoval v podstatě lehlo popelem. Sophie nechápala, co se stalo, najednou na všechno zůstala sama. Musela si poradit, jak jen to v její situaci šlo. Bez rodičů, bez nikoho, kdo by jí poradil, co by měla dělat dál. Nestačilo se jen někde schovat a sledovat, co vláda schválila médiím dát do novin či televize. Přišlo jí, že není bezpečné zůstávat na jednom místě a tak začala cestovat. Někdy se zdržela ve větších městech, jindy si zvolila menší a tím pádem i bezpečnější, alespoň podle jejího vlastního názoru. Vždycky si našla nenáročnou práci, která nevyžadovala velkou praxi a moc otázek, tudíž se živila jako servírka, či barmanka a podobně. Jak už to tak ale bývá, nakonec jí začal chybět někdo, kdo by sdílel starosti ohledně mutací získané schopnosti. Nakonec se našel někdo, kdo si pustil pusu na špacír. Sophie se zrovna v rámci možností zabydlela v Orange County, když potkala Jeho. Chubil se tím, že dokáže ovládat oheň, ale neuhlídal si, před kým mluví a zrzka mohla být ráda, že si tak úplně nevybalila, protože byl čas se přesunout opět o kousek dál. Předsevzala si, že na Něj zapomene, vymaže z paměti jeho jméno a do budoucnosti se bude mít na pozoru.
  
• Jak řekla, tak i udělala... nebo si to alespoň myslela. Přesunula se do New Yorku a začala všechno budovat opět od začátku. Našla si malý útulný byteček a začala se porozhlížet po práci. Kdoví, co nebo kdo ji k tomu přivedl, ale skončila v jednom z místních barů. Nakonec se ale ukázalo, že to byla dobrá volba. Podobné podniky byly vždycky dobrým zdrojem informací a nejinak tomu bylo i v jejím případě. Stačilo si odbýt pár směn a získala přehled o tom, co se zhruba děje. Být kdoliv jiný, neměla by o ničem ponětí, ale zažila si svoje a tak se dokázala v útržkách pochybných konverzací orientovat. X-meni i Bratrstvo zmizeli, ale našli se jejich zástupci. Postupně stejně i jejich stopa prosákla až do médií a Soph pochopila, že brzy si bude muset vybrat, stejně jako ostatní mutanti, co si zatím nic nezvolili.